LYŽAŘSKÝ KURZ 2016 – BOŽÍ DAR

23.2.2016

Jaroslav Fořt

Ve dnech 31. 1. až 5. 2. 2016 se druhé ročníky OA zúčastnily lyžařského výcviku na Božím Daru v Krušných horách. I přes počáteční nepříznivé podmínky pro lyžování jsme si celý kurz užili a odvážíme si nemálo krásných zážitků.  

Tak jako každoročně se i letos druhé ročníky naší Obchodní akademie vydaly na necelý týden na lyžařský výcvikový kurz. I tentokrát měly obě třídy spolu s učitelským doprovodem namířeno do již několikrát probádané lokality – na Boží Dar v Krušných horách. A jak tento pobyt v Podkrušnohoří zpětně líčí a hodnotí sami studenti?: „Navzdory počátečním obavám a nepřízni počasí šlo nakonec celkově vzato o pět velmi vydařených dní, na které budeme velice rádi vzpomínat.

Původně se počítalo s tím, že budeme Písek opouštět zhruba v půl, maximálně v 11 hodin a to od sportovní haly Elim U Výstaviště. Naneštěstí nás starostliví rodiče vybavili přílišným množstvím ať už větších, tak příručních zavazadel, která se záhy nevešla do autobusu, a okamžik odjezdu se tak k nelibosti všech musel automaticky posunout. Nejvhodnějším řešením se zdálo být až vměstnání veškerých přebývajících kufrů do uličky mezi sedačkami, po němž jsme mohli konečně vyrazit. Přibližně po tří hodinové cestě plné očekávání jsme dorazili na místo. Tentýž den jsme již nestihli víceméně nic jiného, než se zabydlet v našich nových pokojích, vybalit si věci a při večerní přednášce se dovtípit něco málo o programu, jenž nás čeká. V úvodu našeho kurzu nás a naše plány sužoval nežádoucí déšť, pročež jsme většinu času trávili uvnitř chaty hraním stolních her nebo sledováním filmů. Avšak jakmile se počasí alespoň trochu umoudřilo, vydali jsme se bez váhání na běžky. Mnozí se s nimi setkali poprvé, byli jsme proto rozděleni do dvou skupin – do začátečníků a pokročilých. Po návratu nás jako na zavolanou zmohla únava a kromě absolvování večerního výkladu s námi už nikdo nehnul. Druhého rána opět dostaly přednost běžky, až odpoledne jsme si pobyt zpestřili výletem do Karlových Varů a to buď návštěvou plaveckého stadionu, nebo prohlídkou zdejší Kolonády a krás tohoto proslulého lázeňského města. Na přelomu týdne se vzhledem k nedostatku sněhu stal naším cílem Klínovec spolu se svými zatím stále vyhovujícími sjezdovkami, kde jsme setrvali až do večera. Následoval výklad o mazání lyží a hned na to o něco zajímavější aktivita, níž bylo společné zpívání. V podobném duchu se neslo i dalších čtyřiadvacet hodin, jediná změna spočívala v tom, že polovina z nás zůstala na Božím Daru pod vedením paní učitelky Chovancové a Fořtové  a ta druhá se znovu vypravila s neohroženým panem Cendelínem na tamější nejvyšší horu. Poslední den jsme vytvořili tři více či méně početná seskupení. První byli lyžováním a Klínovcem znaveni, kteří se ubírali na pokojnou procházku po okolí, druzí byli naopak dosud ještě plni elánu a tak se na běžkách dali po takzvané Ježíškově cestě a ti třetí, které lze považovat za skutečné odvážlivce a hrdiny, zdolávali pod instruktorem Davidem poněkud delší trasu. Tečkou za naším výcvikem bylo bohužel pouze ono neoblíbené a zdlouhavé balení věcí a možná trochu vyčerpávající putování domů.

Závěrem lze tedy říct, že lyžařský kurz naplnil (a v některých případech předčil) všechna naše očekávání. Nikdo se nezranil, naučili jsme se něco nového, zažili řadu úsměvných až zábavných chvílí, odvezli jsme si nespočet vzpomínek a především jsme utužili vzájemné vztahy v celém kolektivu, bez ohledu na to, zdali někdo chodí do „áčka“ nebo do „béčka“. „

Kateřina Němcová